Píseň o psu

 

 

Sergej Jesenin

 

 

Tam kde visí plachta tenká

za rohoží u vrátek,

sedm štěňat vrhla fenka,

sedm rusých štěňátek.

 

Do večera lízala je,

zahřívala, laskala,

až pod teplým tělem z kraje

závěj sněhu roztála.

Ale večer po setmění,

  -slípky už šly na hřad spát-

přišel sedlák zamračený,

do pytle všech sedm dát.

 

Běžela a strach ji bodal,

za ním co ji stačil dech,

dávno nezamrzlá voda,

točila se ve vírech.

Když se vlekla s hlavou tupou,

od rybníka nazpátek,

byl snad měsíc nad chalupou

jedním z jejich štěňátek.

 

V modré noci čenich zvedla,

táhle vyla do nebes,

vytepaná luna zbledlá,

svezla se za černý les.

 

Chtěla sousto, neví proč jí

přilét kámen, proč zní smích.

Utonuly dvě psí oči,

jak dvě hvězdy v závějích

 

 

 

 

 

 

Psí život

Noc, pelech, tma

Ráno protažení, podrbání, 10 minut venku

Trocha vody, hrst granulí
Temná předsíň

Celý den temná předsíň

Samota, spánek, kňučení

 

Poledne, 10 minut venku

Trocha vody, hrst granulí

Temná předsíň

Celý den temná předsíň

Samota, spánek, kňučení

 

Večer, radost z lidí

Protažení, podrbání, piškot, 10 minut venku

Trocha vody, hrst granulí

Nezájem lidí

Občas podrbání, piškot, vlídné slovo

Noc, pelech, tma.

Temná předsíň

Celou noc temná předsíň

Samota, spánek

Zítra zas

 

 

16.04.2014 16:05:06
vdaniel
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one